Chov psů v roce 2010.

O tom, že pes neodmyslitelně patří do lidské společnosti, asi není třeba nikoho přesvědčovat. Bývá uváděn jako jeden z nejdříve domestikovaných druhů zvířat a údajně člověka doprovází již od doby kamenné. Pokud si dá někdo tu práci a podívá se do historie psích plemen zjistí, že důvod, pro jejich vyšlechtění býval čistě praktický a zjistí také, jak vývoj lidské společnosti ovlivnil jejich povahu i vzhled. Jako dobrý příklad poslouží mohutnost a silná kůže neapolského mastina, jehož původ je odvozován od vojenských psů používaných Římskými legiemi. Připomenout je také možné standardní vlastnost ohařů – vystavování zvěře, které má úzkou návaznost na vznik palných zbraní. S jejich příchodem se značně měnil způsob lovu i požadavky na loveckého psa. Velmi žádaný byl pes, který zvěř našel, označil (vystavil) a zvedl až na povel lovce. Tehdejší pušky asi byly pro své majitele zázrakem techniky, ale nabít je trvalo dlouhou dobu. Pokud by pes zvěř příliš brzy „vypíchl“, zmizela by dřív, než si lovec pušku připravil k výstřelu. Jako dobrý příklad poslouží i stavba těla pekinéze. Jeho kulatý hrudník se pohodlně opře o lidskou dlaň a je dokladem toho, že plemeno, které se chovalo v čínském „Zakázaném městě“, bylo nošeno dámami na ruce jako živý módní doplněk.

Pes prostě člověka provázel, provází a určitě stále provázet bude. Jen se v poslední době rozšiřuje způsob jeho využití. Stále existují psi lovečtí, kteří mají v České republice zvláštní postavení, protože jejich používání je zakotveno v Zákoně o myslivosti. Stále existují psi určení k hlídání osob nebo majetku svého pána a stále existují psi, pro které jsme dříve používali označení služební a které dnes označujeme termínem pracovní. Právě v této kategorii lze najít výraznou změnu. Mimo původního vyhledání a zadržení „zločince“ se psi podílejí na celé řadě dalších úkolů např. na detekci drog a výbušnin. Rozšiřuje se také používání tak zvaných záchranářských psů. Asi nejvíce ale stoupá využití čtyřnohých společníků v oblasti, kterou lze označit jako sociální. Většina lidí si určitě uvědomuje význam psa pro handicapované osoby. Nemusí se jednat jen o od dob 1.světové války používané vodící psy. V kynologické terminologii se objevila nová označení jako asistenční, zoorehabilitační nebo canisterapeutický. Pes prostě dokáže nahradit člověku oči, sluch i omezenou schopnost pohybu. Pes dokáže být nejlepším rehabilitačním prostředkem a významnou pomocí u lidí se zdravotními či psychickými problémy. Do oblasti sociální patří i to, že zvláště v posledních letech prudce stoupl počet psů, jejichž účelem není specifický pracovní výkon, ale kteří jsou pro nás každodenními společníky. Příčin je určitě celá řada, tou nejpodstatnější asi budou složité mezilidské vztahy a schopnost psa nedostatky v komunikaci s lidmi do určité míry nahradit. Pes je dnes společníkem lidi všech věkových kategorií. Dětem často nahrazuje kamaráda a v případě jedináčků i sourozence, zaměstnané lidi středního věku doprovází při aktivním odpočinku a pro starší lidi je často jedinýmpřítelem, s kterým lze hovořit a také tvorem, který jim pomáhá navazovat kontakty s ostatními lidmi. Ten, kdo jednou měl psa, určitě dosvědčí, kolik nových známých jeho prostřednictvím získal.

Postavení psa v lidské společnosti se mění a v návaznosti na něj se mění i obliba jednotlivých plemen. Pokud bychom měli vytvořit tabulku TOP plemen chovaných v  České republice zjistíme, že v roce 2009 se v první desítce umístil německý ovčák, jezevčík, yorkshire teriér, labrador retriever, čivava, bernský salšnický pes, zlatý retriever, border kolie, kavalír king Charles španěl a německý krátkosrstý ohař. Pravdou je, že německý ovčák a jezevčík si svoji popularitu udržují dlouhou dobu.  Pořadí na dalších místech se ale mění a zdá se, že stále oblíbenější jsou plemena, která by bylo možné zařadit do kategorie rodinných psů (retrieveři, bernský salašnický pes) a do kategorie společenských psů (yorkshire, čivava, kavalír). Samostatnou kapitolou jsou aktivní a výborně ovladatelné border kolie a německý krátkosrstý ohař, který je u nás i ve většině ostatních evropských států stabilním zástupcem všestranně upotřebitelných loveckých psů. Uvedená „TOP desítka“ ale představuje jen malou část palety v České republice chovaných plemen psů, kterých se do plemenné knihy Českomoravské kynologické unie zapisuje 279.

V České republice se ročně narodí cca 40 000 štěňat s průkazem původu (rodokmenem). Pokud si někdo otevře statistiku mezinárodní kynologické organizace FCI prostými počty zjistí, že toto číslo nás v Evropě řadí na čtvrté místo v počtu štěňat na 1000 obyvatel.. Odhaduje se, že psi s průkazem původu tvoří asi 1/3 u nás chovaných psů a že celkový počet psů se přibližuje k 2,5 –3 milionům. Číslo to je veliké a na jednu stranu radostné a na druhou varující. Počet psů u nás prostě stoupá a s tím přicházejí potíže, které by se daly označit jako problémy v pso-lidských vztazích. V této souvislosti si asi celá řada lidí vzpomene na psím trusem znečištěné chodníky, chronické „štěkálky“ otravující život sousedům a také spíše ojedinělé a médii zveličované excesy, tedy do srozumitelné řeči přeloženo případy poranění člověka psem. Uvedené problémy tvoří ale jen tu nejvíce viditelnou část potíží, které soužití člověka a psa provází. Hovoří mimo jiné o tom, co vadí lidem a stranou zůstávají nepříjemnosti, které postihují psy samotné a nad kterými je třeba také přemýšlet.

Pes v rodině znamená velkou změnu. Smutné je, že si to řada lidí vůbec neuvědomuje. Pokud si někdo kupuje auto, pračku nebo novou televizi, většinou předem nad investicí přemýšlí. Hledá informace, prohlíží katalogy a vyptává se kolegů a známých. V případě psů to je trochu jinak. Řídíme se citem, obdivujeme nevinný pohled štěněte a nad praktickou stránkou věci moc neuvažujeme. Každý, kdo si chce koupit psa, by měl pečlivě zvažovat, co ho vlastně čeká. Velkou zodpovědnost mají i chovatelé prodávající štěňata. Je zvykem svoje „zboží“ vychvalovat. V případů psů obecně a štěňat zvlášť je rozumné ku prospěchu všech zúčastněných upozorňovat nejen na klady, ale i na zápory, které sebou držení psa přináší. Velkou roli hraje výběr plemene. Stále totiž platí, že naši předci jednotlivá plemena pro něco vyšlechtili a že je třeba počítat s tím, že změnou využití psa nezmizí jeho dávno zakódované vlastnosti a z nich vyplývající fyzické i psychické nároky. Ten, kdo si pořídí ohaře, musí počítat s tím, že pes bude potřebovat pohyb a psychické zaměstnání a že bude mít zájem o vše živé. Ten, kdo si pořídí jezevčíka, bude zápolit s jeho snahou po samostatnosti vyplývající z toho, že se jedná o norníka a nic na tom nemění skutečnost, že většina současných jezevčíků častěji než v přírodní noře noruje pod peřinou v lůžku svého majitele. Ten, kdo si pořídí čivavu, asi těžko může očekávat, že vydrží desítky kilometrů běžet podle kola. Dalších z praxe vycházejících příkladů by se našlo určitě hodně a byly by jen důkazem toho, že si lidé specifické vlastnosti jednotlivých plemen moc neuvědomují a že leckdy nevědí, co od plemene, které si vybrali, vlastně mohou očekávat.

Asi nejvíce problémů pro lidi i jejich psy vyplývá ze skutečnosti, že řada majitelů jaksi zapomíná, že ten úžasný tvor, který zdánlivě vykazuje lidské vlastnosti, člověkem v žádném případě není. Stále je to šelma psovitá a my bychom s ním měli podle toho zacházet. Měli bychom si uvědomit, že pes je zvíře smečkové a že potřebuje mít své přesně určené místo ve smečce, kterou tvoří lidská rodina. Měli bychom si uvědomit, že zažívací trakt psa je jiný, než náš a že lidská potrava do psí misky nepatří. Měli bychom si uvědomit, že pes naši péči potřebuje, že ale není lidskou hračkou a že péče o něj nesmí být přehnaná. Říká se, že pes má v lidském životě mnoho úkolů a že tím nejdůležitějším je dělat člověku radost. To ale můžeme očekávat jen od psa, který není polidšťován a kterého jsme schopni nechat býti psem.

Vladimíra Tichá