Výživa psů, potřeba živin a dietetické účinky krmiv - část 5..

P. Suchý, E. Straková
Fakulta veterinární hygieny a ekologie
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Vitaminy jsou esenciálními živinami. Zvířata jsou závislá na jejich příjmu v dietě. Vitaminy rozdělujeme do dvou skupin podle jejich rozpustnosti ve vodě (hydrofilní) nebo v tuku (lipofilní). Lipofilní vitaminy – vitamin A (retinol), vitaminy D (kalciferoly), vitaminy E (tokoferoly), vitaminy K (deriváty chinonů), vitamin F (esenciální nenasycené mastné kyseliny). Hydrofilní vitaminy – vitamin B1 (tiamin), vitamin B2 (riboflavin), kyselina pantotenová, vitamin PP (niacin), vitamin B6 (pyridoxin), kyselina listová, biotin, vitamin B12 (kyanokobalamin), vitamin C (kyselina L-askorbová).

Přesto, že zvířata v porovnání s ostatními živinami potřebují jen velmi malá množství těchto látek, jejich příjem v dietě je nezastupitelný. Jestliže vitaminy chybí nebo je jejich přísun v dietě nedostatečný, dochází k významným poruchám v metabolických funkcích organismu, manifestujících se onemocněním s nejrůznějšími klinickými příznaky. Obecně při částečném nedostatku vitaminů hovoříme o hypovitaminóze, při jejich úplném nedostatku o avitaminóze. Z praktického hlediska je nutné upozornit na skutečnost, že řada chovatelů ve snaze zlepšit biologickou kvalitu podávaného krmiva neúměrně zvyšuje dávky vitaminů. Předávkování, zejména lipofilními vitaminy, může vyvolat hypervitaminózy způsobující velmi významné patologicko – morfologické i patologicko - fyziologické změny, převyšující svým významem i hypovitaminózy. Při průmyslové výrobě krmiv je většina vitaminů do krmiv přidávána v podobě doplňkových látek – premixů. Základní potřebu jednotlivých vitaminů pro psa uvádí tabulka 3.

Zvýšené podávání vitaminů je praktikováno jako podpůrná léčba u řady onemocnění, zvláště u onemocnění infekčního charakteru. Racionální podávání vitaminů má i preventivní charakter, neboť zvyšuje prostřednictvím imunitního systému obranyschopnost organismu. Zvýšené dávky vitaminů je třeba podávat i léčeným zvířatům, především při aplikaci antibiotik a chemoterapeutik, která likvidují střevní mikroflóru. Řada přirozených střevních bakterií je schopna některé vitaminy pro potřebu makroorganismu syntetizovat. Zvýšenou potřebu vitaminů od standardní dávky je nutné zajistit  v období růstu štěňat, v období reprodukce, ve druhé polovině březosti, v období laktace, při svalové práci a při výměně srsti, podle plemene (osrstění) a hmotnosti psa. Zvýšenou potřebu vitaminů je vhodné zajistit i u starých psů, především u vitaminů A, D a E.

Minerální látky
Jejich úloha v organismu zvířete je mnohostranná. Jsou důležité pro správný vývoj kostry, jsou významným faktorem intermediálního metabolismu, podílejí se na udržování acidobazické rovnováhy a stálosti vnitřního prostředí, účastní se tvorby enzymů, hormonů, vitaminů a jiných pro život nezbytných látek.

Často jsou prvky rozdělovány do tří skupin. První skupina makroprvky zahrnuje prvky, jejichž denní spotřeba se v krmivu  pohybuje řádově v g (Ca, P, Mg, Na, K, Cl a S). Druhá skupina mikroprvky, jsou obsaženy v krmivu řádově v mg (Fe, Cu, Zn, Mg a další). Do třetí skupiny, tzv. ultramikroprvků někteří autoři zahrnují prvky, které jsou v krmivech obsaženy řádově v µg (Se, Co, Mo,  I, Cr, F a další). Lze rozlišit tři základní stupně uspokojení potřeby minerálních látek, a to karence, optimální a nadměrný příjem. Základní potřebu jednotlivých prvků pro psa uvádí tabulka 4.

Optimální příjem minerálních látek je z hlediska zdraví a užitkovosti zvířat ideální. Karence i nadměrný příjem, stejně jako nevyvážený poměr mezi jednotlivými prvky vedou v poměrně krátké době k výrazným patologickým změnám v organismu. Významným rizikem je i dlouhodobý suboptimální příjem některých minerálních látek, projevující se chronickými poruchami zdraví zvířat. V posledních letech se ve zvýšené míře začínají využívat stopové prvky vázané v organické podobě. Jsou souborně označovány jako cheláty stopových prvků. Nejvýznamnější jsou vazby na kvasniční proteiny, aminokyseliny nebo jsou vázány v laktátové formě. Jejich předností, oproti anorganickým formám je, že jsou lépe vstřebávány a především lépe využívány v organismu. Z tohoto pohledu stopové prvky v organické podobě lze používat v krmivech v nižší koncentraci při zachování stejné biologické účinnosti.

Zvýšení potřeby minerálií od standardní dávky lze doporučit v období růstu mláďat, v období reprodukce, ve druhé polovině březosti a  v období laktace. Zvýšenou potřebu mají dospělí psi při svalové práci a při výměně srsti zejména u dlouhosrstých plemen. Zvýšený přísun minerálních látek je nutné zajistit i u starých zvířat, u kterých je snížena jejich resorpce.

Voda
Voda je jednou z nejvýznamnějších a nepostradatelných živin ve výživě psů. Potvrzuje to i skutečnost, že organismus v průměru obsahuje kolem 60 % vody z živé hmotnosti. Vodu zvířata přijímají v podobě napájecí vody, poměrně velká část vody je do organismu distribuována krmivem, část vody vzniká jako endogenní voda při odbourávání jednotlivých živin, zejména tuků. Význam vody spočívá i v tom, že je důležitá pro trávicí pochody, resorpci živin a je významným rozpouštědlem a nosičem řady významných látek. Příjem vody zvířetem je velmi závislý od příjmu sušiny krmiva (zvýšené nároky při krmení suchými krmivy). Zvýšené nároky na příjem vody za fyziologického stavu souvisí s klimatickými podmínkami a  zvýšeným výkonem. Vysoké nároky na potřebu vody mají především laktující feny. Za patologických stavů dochází rovněž ke zvýšené potřebě vody, především u horečnatých stavů, průjmových onemocnění a všech chorobách souvisejících s dehydratací organismu.

Adresa autora:
Prof. MVDr. Ing. Pavel Suchý, CSc.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1/3, 612 42 Brno
suchyp@vfu.cz

Potřeba vitaminů na 1 kg živé hmotnosti (H) psa