Výživa psů, potřeba živin a dietetické účinky krmiv - část 4..

P. Suchý, E. Straková
Fakulta veterinární hygieny a ekologie
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Z výživářského hlediska jsou sacharidy především zdrojem pohotové energie.  Pro volně žijící masožravce jsou sacharidy méně významnou živinou. Přirozená krmiva masožravců obsahují jen zanedbatelné množství sacharidů jako je glykogen, částečně mohou přijímat sacharidy při konzumaci obsahu trávicího traktu ulovených býložravců. U průmyslově vyráběných krmiv se dodávají v dietě poměrně velká množství sacharidů, neboť často (zejména u lacinějších krmiv) jsou dominantní komponentou nejrůznější cereálie, případně cereální produkty. Protože psi nemají dostatečně vyvinutý enzymový systém pro hydrolytické štěpení polysacharidů, musí se krmiva vhodně upravovat, např. extruzí. V krmivech se sacharidy mohou vyskytovat jako monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Monosacharidy jejich základem je jedna molekula složena z C-řetězce se 3-9 atomy uhlíku. Slouží výhradně jako zdroj rychle se uvolňující energie. Do diet se používají pro psy, u kterých požadujeme především rychlý krátkodobý výkon. Základním metabolicky aktivním monosacharidem je glukóza.

Oligosacharidy jsou látky složené ze 2-10 monosacharidových jednotek. Disacharidy jako je laktóza (u mláďat) nebo sacharóza jsou využívány jako zdroj energie. Vyšší oligosacharidy mají kladné dietetické a zdravotní účinky na organismus (viz dále).

Polysacharidy jsou makromolekulární látky složené z více než 10 sacharidových jednotek. Z dietetického hlediska je lze rozdělit na stravitelné polysacharidy (škrob, glykogen) a obtížně stravitelné až nestravitelné polysacharidy jako jsou celulózy, hemicelulózy a pektiny, které souborně v komplexu s ligninem označujeme jako hrubá vláknina. U monogastrických zvířat má vláknina velmi příznivý dietetický účinek. Jde především o podporu peristaltiky, má čistící efekt na sliznice trávicího traktu a má pozitivní vliv na činnost tlustého střeva. Nadměrný příjem vlákniny působí negativně, protože vede k poklesu stravitelnosti krmiva. Nízký příjem vlákniny vede ke snížení peristaltiky a je dáván do souvislosti s řadou dietetických poruch. U psů je potřeba 2 % až 3 % vlákniny v dietě. Vyšší než 5% zastoupení vlákniny v krmivu způsobuje u psů snížení stravitelnosti ostatních živin. Zvýšený obsah vlákniny v krmné dávce lze léčebně využít např. při onemocnění žaludku a trávicí soustavy, obstipaci, diabetu, obezitě a v dietách u starých zvířat.

Energie
Pro zachování života zvířete pro jeho reprodukci a výkonnost je nutný neustálý přívod energie prostřednictvím krmiva. Základními živinami, ze kterých získávají energii jsou proteiny, lipidy a sacharidy. Obsah energie v krmivu (krmné dávce) lze vyjádřit na různé úrovni, a to jako brutto energie (BE), stravitelná energie (SE), metabolizovatelná energie (ME) a netto energie (NE) viz schéma 3. U psů se nejčastěji vyjadřuje potřeba energie na úrovni stravitelné energie (SE) nebo metabolizovatelné energie (ME). Na úrovni ME lze vypočítat průměrnou potřebu pro psa podle vzorce ME(MJ/den) = 0,50 . H0,75. Pro potřebu stanovení denní krmné dávky je nutné znát i ME podávaného krmiva. Metabolizovatelná energie (MEm) se u  krmných směsí pro masožravce vypočítá z obsahu dusíkatých látek (NL v g), tuku (v g) a  bezdusíkatých látek výtažkových (BNLV v g) podle vzorce:

MEm (MJ/kg) = NL x 0,014654 + tuk x 0,035588 + BNLV x 0,01465
 
Zvýšená potřeba energie je nutná u štěňat z hlediska intenzivního růstu, u gravidních fen a především u fen v laktaci. U dospělých psů jsou zvýšené nároky na potřebu energie při svalové práci. Potřeba energie, která vychází z hmotnosti psa (H) se musí oproti základní potřebě energie zvýšit podle zatížení, rychlosti pohybu, stoupání nebo klesání dráhy, v průměru o 5,7 kJ . kg H-1. km-1. Při rychlosti 6 km/hod (stoupání dráhy) do 10o o  0,70 kJ . kg H-1. km-1, při  10o – 22o o  0,95 kJ . kg H-1. km-1. Při rychlosti 6 km/hod (klesání dráhy) nebo při horizontálním pohybu do 5o se odčítá 0,22 kJ/hod. U tažných psů je nutné nejprve vypočítat práci, kterou vykonají, přitom lze počítat, že na každý 1 J vykonanané práce je potřeba zvýšit SE o 3,4 – 4,0 J. V souvislosti s potřebou energie je nutné uvést, že i ty nejpřesnější výpočty potřeby energie lze pokládat pouze jako základní výchozí ukazatele při sestavování diet. O správné spotřebě energie u konkrétního zvířete je nutné se vždy přesvědčit pravidelným vážením zvířat a kontrolou jejich optimální hmotnosti odpovídající věku a plemenné příslušnosti.

Adresa autora:
Prof. MVDr. Ing. Pavel Suchý, CSc.
Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
Palackého 1/3, 612 42 Brno
suchyp@vfu.cz