OD ŠIMPANZŮ SE LIŠÍME JEN NÁKLADNĚJŠÍ “MASKOU”.

“Se zvířaty toho máme společného hrozně moc, jen to nechceme přijmout a bráníme se tomu. Například společnou minulost mnoha a mnoha milionů let. To je také důvod, proč si myslím, že mnozí osvícenější veterináři toho vědí o etologii, a tudíž i o lidech, víc než mnozí humánní lékaři,” říká psycholog a terapeut PhDr. Jan Kobylka. “Jsme natolik pyšní a slepí, že zapomínáme na rostlinu a zvíře v nás. Zapomínáme na tyto velice staré, ale pro život podstatné vývojové vrstvy.” V následujícím rozhovoru, který vynořujícími se souvislostmi a paralelami jen zdánlivě přesahuje běžnou chovatelskou tematiku, vysvětluje důležitost jednotlivých etap vývoje člověka a poukazuje na styčné body se světem zvířat. Zároveň se nás snaží vyprovokovat k zamyšlení nad oprávněností pocitu lidské nadřazenosti nad světem přírody a zpochybnit zdánlivě sofistikované cíle lidského snažení i relativitu úspěchu v podobě dosaženého technologického pokroku.

TEXT a FOTO Marcela Vaškovicová